Svatá Marina (Prkušnica)
Malebné přímořské místo na východním pobřeží Istry, vzdušnou čarou 6 km jihovýchodně od Labinu. Maly poloostrov s olivami a kostelem Sv. Mariny uzavírá mírný zaliv v němž se nachází osada a úrodné údolí. Obyvatele Mariny se v minulosti orientovali hlavně na rybolov a zemědělství ( olivy, vinna réva), ale od 19. století stále vice na námořní obchod a dnes na pohostinství a turizmus. Nejstarší stopy osidlováni Sv. Mariny jsou v blízkém okolí. Zaznamenáno je několik gradinských osad a kamenných mohyl (předhistorických hrobů), z doby bronzové (1800 – 1000 p.n.l.). Výhodná strategická poloha, příhodné klima a plodná země dopomohli k nastěhováni římských rodin. Jeden římský objekt se nalézal na jižním výběžku poloostrova, na místě, kde nyní stojí kostel Sv. Mariny. Na tom miste stála villa rustica jejíž zbytky se dochovaly do začátku 20. století. V blízkosti vily se na neznámém místě nacházela malá nekropole (hřbitov). Na začátku 20. století zde našli kamennou urnu s poklopem, se spálenými kostmi, s hliněnou nádobou a skleněnou lahvičkou). Dodnes se v okolí kostela nacházejí četné archeologické pozůstatky římského objektu. Akvatorium Mariny je také bohaté antickými nálezy, o tom nám hovoří vylovené úlomky římských amfor. O pozdně antickém a raně středověkém období, která jsou zatím nejméně prozkoumána, svědči pár úlomků pozdně antického skla (4. - 5, st.) najedených v okolí kostela Sv. Mariny a úlomek okenní tranzeny (kamenná mříž), která byla součásti staršího kostelíku. Kostel Sv. Mariny byl vystavěn v 12. - 13. st. a v jeho blízkosti se nacházel středověký hřbitov. Existence kostela hovoří i o existenci středověké osady, jejíž stopy stále ještě nejsou ubicirani. V okolí se podle místních legend nacházel ženský klášter. Z benátského období není v Marině žádných stop. Předpokládá se, že místo tehdy bylo osídlené a že se v zálivu nalézal malý přistav. Jediný pozůstatek z tohoto období je naddveří, vlastně překlad jednoho většího portálu s erbem a iniciálami Labinské rodiny Luciani. Svůj rozkvět dožívá Marina začátkem 19. st., když se díky hornictví celé Labinsko intenzivně rozvíji. V Marině tehdy staví větší a modernější domy pokryté keramickými taškami a obyvatelstvo se začíná bavit obchodem a námořnictvím. Koncem 19. a začátkem 20. st. je v Marině kolem 20 velkých plachetnic ( plachetnice jsou majetkem rodin Glušić, Škopac, Brezac, Blažina i Lupetina). Začátkem 20. st. je zde obchod, hostinec a menší oddělení finanční policie pro boj proti námořnímu pašeráctví. Od 1905 do 1919 v Marině působí škola v chorvatském jazyku, kterou otevřelo sdružení Sv. Cyrila a Metoděje. Během II. světové války místo stagnuje a část obyvatelstva se aktivně zapojuje do NOB (národně osvobozenecký boj). Po druhé světové válce začíná úpadek. Část obyvatelstva odchází z tehdejší Jugoslávie nebo se stehuje do větších měst. Škola se zavírá, plachetnice jsou znárodněny. Nový rozkvět prožívá Marina začátkem 80. když se toto místo stále vice usměrňuje na turizmus. 1981 je otevřen autokemp Marina s kapacitou 400 lidi. Dnes má kapacitu 750 lidi. V současné době je Marina zcela orientována na turizmus. Kromě zmíněného autokempu se obyvatelstvo věnuje pronajímání ubytování v soukromí a pohostinství. V autokempu je potápěčské centrum.

Kostel Sv. Mariny
Kostel Sv. Mariny stojí na nejjižnějším dílu poloostrova. Nejstarší stavební díl kostela našel B. Fučić středem 20. st. v jedné blízké mohyle. Byl to úlomek středověké okenní mříže (trazeny) datované do raného středověku. Bohužel je to zatím jediný element z nejstaršího období stavby kostela. S jistotou je možno tvrdit, že druha fáze výstavby kostela pochází z 12. - 13. st. Tehdy se staví kostel v románském stylu s apsidou. Při adaptaci kostela mezi 1925 a 1926 je demontována apsida a originální podlaha z velkých pravidelných kamenných bloků (břidlice) je zalita betonem. Tehdy je kostel nenávratně devastován, což pokračuje dodnes (například nedávná adaptace kostelního přizídku). Kostelní nábytek je nový a oltářní pala z první poloviny 18. st., která kdysi byla v kostele je dnes uschovaná v sakrální sbírce Pićna. Dle místní tradice se v blízkosti kostela nacházel žensky klášter.

Oltářní pala, první polovina 18.st.
Bohorodička s Dítětem, se Sv. Rokem, se Sv. Sebastianem a se Sv. Marinou
Olej na plátně, 148 X 97 cm. V horní části obrazu sedí na obláčcích Bohorodička s Dítětem na klíně v doprovodu třech andělů. V spodní části na pravé straně je Sv. Sebastian přivázaný na sloup. Sv. Rok sedí na zemi ukazuje nakaženou ránu a vedle něj leží poutnický klobouk a hůl. Za ním je čelně zobrazena klečící Sv. Marina v benediktinském řádovém oblečeni se skříženýma rukama.